O knize: 2013 / Vladimir Vysockij a Valerij Zolotukhin jsou nepochybně nejchytřejšími a nejoriginálnějšími talenty ze souhvězdí Taganky 60. a 70. let. Byly to hvězdy, které zářily svým vlastním světlem, ne odraženým světlem. Byli přátelé. Vysockij si Zolotukhina cenil nejen jako hereckého kolegu, ale také jako talentovaného spisovatele. "Volodya dnes řekl: "Až umřu, Valery o mně napíše knihu..." Napíšu o něm, ale jsem to jen já? Budu psát lépe." Toto je záznam z deníku V. Zolotukhina z 11. února 1971. Ve skutečnosti psal lépe. Mezi různorodou literaturou o Vysotském zaujímají zvláštní místo paměti Valeryho Zolotukhina. V jeho knize se setkáváme s živým, nefiktivním Vysockim z dob jeho celoživotní populární popularity. Favoritem veřejnosti, počínaje Bumbarashem a policistou z tajgy Serezhkinem, byl Valery Zolotukhin. Písně různých autorů v podání umělce se staly hity. Tyto deníkové záznamy jsou zamrzlé okamžiky, upřímné a upřímné. Před tebou je jedna z nejlepších knih o Vysotském, o legendární Tagance a samozřejmě o samotném Valerym Zolotukhinovi.